Činnost sboru v letech 1928 - 1938

Roku 1928 byl utvořený hasičský sbor personálně zajištěn, po technické a finanční stránce však vstupoval do života s holýma rukama. Naštěstí zde byla podmínka každého úspěchu, a to velká chuť do práce. Plni elánu se dali všichni zakládající členové sboru spolu s ostatními občany za velmi těžkých podmínek do budování sboru a to s takovou vervou, že ve velmi krátkém čase, a to tří roků, byl nově založený sbor stavěn mezi nejpřednější sbory v tehdejší 50. župě. 

Blanenský sbor dodržel daný slib a hned pro začátek zapůjčil na Olešnou ruční stříkačku s hadicemi, dva žebře a jiné nejnutnější části za roční poplatek 60-80 Kč. Pokud jde o stříkačku, tak se jednalo o malý čtyřkolový vůz v podobě platonu uprostřed s pumpou, tzv. křídlovkou. Nad pumpou byla umístěna lampa, která sloužila k osvětlování v noci. Stroj byl zatím uložen u hajného Václava Doležala, jelikož výstavba potřebného skladiště byla teprve v počátcích. Plány na toto skladiště vypracoval stavitel p. Moráň z Lysic, samotná stavba pak byla zadána p. Kotlánovi, stavebnímu podnikateli z Lipůvky za 1800 Kč. Při výstavbě skladiště Sbor získal od lesního úřadu povolení lomu kamane a skácení potřebného dřeva. Tento materiál byl místními rolníky zdarma dovezen a opracován. Díky obětavé práci členů sboru i ostatních občanů obce bylo ještě v roce 1928 hasičské skladiště zhruba schopné používání. Na dostavbu skladiště a pořízení výstroje a výzbroje byla pořízena výpujčka u Občanské záložny v Blansku za záruky občanů.

V obci nebyl pro případ požárů dostatek vodních nádrží. Proto byla v roce 1930 podána žádost na ředitelství velkostatku o pořízení vodní nádrže na pozemku velkostatku knížete Hugona Salma, na louce za vesnicí (studna u dřívější prádelny – dnes domu p. Hory). Žádost byla vyřízena kladně a studna byla zhotovena. Podobně došlo v letech 1934 – 1935 k vystavění dalších vodní nádrží. Všechny tyto práce konali členové za přispění občanů zdarma, platilo se jen dřevo a odborné práce. 

Hasičský sbor se brzy nespokojil se zapůjčenou stříkačkou a toužil po vlastní. Jako vyřazenou darovala našemu sboru firma ČKD Blansko ruční stříkačku. Podvozek byl zakoupen od hasičského sboru v Rájci a konečné úpravy stroje provedli členové sboru sami. Protože bylo pořízení své vlastní stříkačky pro celou obec velkou událostí, nechala se 2. června 1934 slavnostně vysvětit blanenským farářem Burešem. Kmotrou byla paní Františka Bajzová. Pozvání na oslavu přijal i ředitel firmy ČKD pan Löbl, župní náčelník br. Pokorný z Rájce, župní vzdělavatel Růžička z Olomučan a okrskový náčelník Dryšl z Klepačova. 

Rok 1935 a 1936 byl ovlivněn velkou nezaměstaností, což také ztrpčovalo práci sboru. Dne 14.září 1937 se konala smuteční schůze obecního zastupitelstva, na které přítomní vzdali poctu zemřelému prezidentu T.G. Masarykovi. 

Blížilo se desetileté výročí trvání sboru, které členové chtěli důstojně oslavit již s motorovou stříkačkou. Proto byli vysláni bratři Dvořák Josef a Moll Antonín do Králova pole k firmě Hrček a Neubauer, aby se informovali na cenu a podmínky motorových strojů. Po předvedení různých strojů byla vybrána a zakoupena dvoukolová motorová stříkačka Tatra 52 i s předním vozem za cenu 23 500 Kč. Protože měl sbor v hotovosti jen 5000 Kč byl nucen si zbytek vypůjčit v Občanské záložně v Blnasku. Do zaplacení celé dlužné částky ručili občané svým majetkem. 14. srpna 1938 se konalo 10. výročí založení sboru, jehož součástí bylo poplachové cvičení s novou motorovou stříkačkou. 

Za poměrně krátkou dobu deseti let sbor vykazoval majetek v ceně 53 000 Kč a chloubou bylo, že byl zbudovaný obětavou prací a vlastním přičiněním všech členů a občanů. 

Můžeme říci, že si náš sbor vedl již od počátku velmi dobře po technické stránce. Od prvních dnů založení sboru náčelník Dvořák Josef, přímo vojenskou kázní, častými poplachy a nástupy, vycvičil mužstvo tak, že si vedlo na cvičení od vítěztví k vítězství. Sbor měl úspěchy na mnoha sborových, okrskových i jiných cvičeních, která se pořádala v Blnasku, Hořicích, Klepačově, Olomučanech, Těchově, Šebrově, Kateřině, Jedovnicích, atd. Členové sboru se také často účastnili župních kurzů a sjezdů. V roce 1929 olešanský sbor uspořádal okrskové poplachové svičení, kde se předvedl jako nejrychlejší. Pro dobrou pověst a činnost byl v roce 1934 br. Svítil Richard jmenován okrskovým jednatelem a br. Dvořák Josef do župního výboru. 

Svou mechanizaci a dobrý výcvik sbor v tomto období upotřebil hned u několika požárů. V roce 1928 musel zasahovat u požáru stohu slámy. 7. srpna 1929 byli občané vyrušeni ze spánku hasičskou trubkou, když 14 mužu se tehdy zůčasnilo likvidace požáru v Blansku. V těchto letech se také sbor podílel na hašení častých lesních požárů. V roce 1933 byl sbor za účast při jednom takovém požáru odměněn lesním úřadem v Rájci třemi metry měkkého dřeva. Toto dřevo místní hajný Václav Doležal prodal a peníze odevzdal do hasičské pokladny. V nočních hodinách 30. září 1937 vypukl velký požár v železárnách ČKD v Blansku a likvidace požáru se zůčasnil i náš sbor v plném počtu. Za obětavou práci získal od firmy ČKD 150 Kč jako odškodné. 

Hasičský sbor se také velkou mírou podílel na kultůrním životě obce. Pořádaly se plesy, taneční zábavy, Martinské hody, dožínky, ostatky, zalikovalo se na svatbách, hrávala se divadla. Tak sbor ve svých začátcích sbíral korunu ke koruně. Divadla se hrávala převážně v zimních měsících. Vybodované jeviště pro potřeby divadla se dokonce stalo chloubou sboru.